Spirála, která ohýbá váš horizont dolů k ní,

vede vás kolem retu, lehce se poddáváte nemoci.

Toužíte. Pijete. Plynete s tramíny v hrudi.

Obyčejná snídaně se mění v hostinu.

Časem, obsahem, pocity.

Ona září a vás pálí kůže, jako alergie na prázdnou samotu ještě více.

Pot vás spájí, slepeni láskou. Mizíte.

Vzpomínky bolí.