|
výběr z textů zkrveživa, vyžvejkanýho_šrouba, no-nexta, znělce a všech těch dalších, kterými jsem trpěl.
nově seřazeno.
DENÍK PRO DVA
lysiny
pátek: nasadit ohlávku hodinám
přes vrby kouká na čas
a olupuje minuty, aby se otáčely nahlas.
hluboko.
půl. naoko bubnuje o řasy,
zvony nebijí, jen uvnitř někdo tluče.
schází dech.
je půl. holubi táhnou oprýskanou loď,
co veze kroupy a prosakuje.
a ručičky na kost holé
se ztrácejí v dírkách ciferníku.
je čas. do kopce neteče.
*
tečka čárka - nože na dřeň
slovo přetne vazby na ticho,
udeří o kachnu, a ta přeletí ze stínu do noci.
o krok dál.
stojí rozkrojená v provazech
a slova věší na telegrafní dráty vlaštovkám.
je noc, ze sídliště šumí nil
a čas
protéká.
*
sobota: dál než sami
láme se, ze zad vydroluje kůrku noci,
že spala až na kraj. do sucha.
je lichá.
a v okně umřela moucha,
snad se utopila větrem, afrikou
nebo jí ztěžkla křídla.
ztvrdla.
pročítá proud.
je do páru
a na vítr přivazuje nil od hlávkova mostu.
*
mlčet je zpívat potichu
“
zapusť mi zimu do zátylku,
do ramen. budu sněžit,
a ty mě ztaješ na jinovatou dřeň.
nehtem mi rozepni záda
a mrtvolku z okna zavěs nad chlopeň,
aby mi nebylo prázdno.
”
*
neděle: vyšlapat kaluže cestami
do němé ulice zanáší kroky, údery
a mráz syčí v jizvách, asfaltu na kostech.
klepá.
je slepá zima. oči zamyká do louží,
drolí vodu.
zevnitř ji vyšlapává.
stopy upouští od pasu dolů, hlava je napřed.
*
“
zítra se svléknu z žeber
a dám ti je.
svou klícku na chlopeň.
a až se roztajeme,
slétnou se vlaštovky
a budou za nás bít.
”
*
pondělí: dýchat je pít. tát.
střechy stékají po krovech,
smývají z holubů kopance a spálená pera,
trhají okapy,
je noc.
v podloubí brnkají na jazylky stínům
nesouvisle. lyse.
a zapíjejí svá suchá místa, zaplavují.
že z prstů ohrnuli hráze.
*
“
budeme dělat stráž mostu, jo?
lidem půjčíme kroky, aby přešli suše
a aby nezadupali kostky hluboko do pilířů.
ale možná,
možná bych někoho namočil.
jen tak. a třeba by přešel po sněhu a nic.
anebo by žuchnul a řval na černý nebe,
že sešel, protože i měsíc by tu cestu minul.
a řval by a klel
a já bych se smál docela nahlas,
aby i sochy rozpustily kámen v koutcích.
a ty –
snad bys mu záviděla krokodýly
nebo červený lemy na kabátě,
ale spíš by ti ho bylo líto
a podala bys mu provázek z nilu.
pro radost.
”
*
úterý: hodiny tance
vystýlá kolíbku,
a přitom venku mrzne. dítě je.
a z kolejí sbírá hrách,
pojď, budem tancovat! křičí.
křičí a háže rytmus na sklo,
do vitrín.
tancovat.
a vlaštovky zatím z lodžií
vylupují zvon.
*
když z žízně popraská víno,
zbude jen cucat špunt.
“
jednou
sklepu z prostěradla zbytky tvých zad
do sáčku od rozinek
mezi suchými hrozny živá budeš
a spustíš víno
budeš portská
jako havran závidím tvým očím tmu
z jižních svahů
a vlasům světlý lem pláží
budeš z avignonu
jakubská
a rudou řekou budeš krátit most papežům
mezi světy budeš má
budeš z krve živa
”
*
středa: křesátka
vylupuje páteř z vody
a křísá papírové lodičky stínem,
že je někdy k černé blíž.
ježí se
ve zkrabatělých prstech, drkotá.
nádech.
dnes na půl doby.
*
“
až ti z očí vylétnou stíny,
usnu.
a ty, snad že nemáš ráda můry,
zamkneš tmu do ulice a do podlahy vyklepeš náznak smutku.
asi blues.
ráno,
jen co ti z tváří odlétnou racci,
zaplaším moře
a můrám nastavím jaro na příští století.
”
*
čtvrtek: modrobíle
je půl.
na poslední lysé místo navazují papírovou vlaštovku.
nese nil.
je zase půl
a jako ptáci otevírají kůru,
jsou. jsou mezi komíny na jahodovém nebi
a cinkají modrobíle. oni.
my.
|
