ztratila (Občasný) - 24.8.2007 > Hehe, to je tvoje téma:) - Nemysli, že jsem to nepoznala.
Samozřejmě, že umění nemá občanku! - Je pozdě a jsem ušoupaná, napadají mě jen takové příklady - Třeba když Irena Dousková říkala na Vltavě v Setkávání (tuším), že ráda čte knihy českých spisovatelů, protože ji zajímá, jak uchopují svět lidi se stejnou (obdobnou) životní zkušeností. - P. A. Bílek kdysi hodně vyzdvihoval myšlenkově nijak komplikovanou knížku Brambora byla pomerančem mého dětství pro tu plastičnost líčení poměrů v Československu 70. let. - A pak třeba Stanislav Struhar, narozen v Čechách, v rané dospělosti odchod do Rakouska, tam pokusy o psaní. To zkoušel už v Čechách, v Rakousku psal nejdřív česky - jeho texty pak vycházely v německých překladech, velmi záhy ale přešel k němčině úplně. Rukopis tu vyšel asi před dvěma lety, přeložený tentokrát z němčiny do češtiny. Titulní postavou novely je začínající rakouský spisovatel, který pochází z frankofonní části Afriky. Píše francouzsky a jeho text je všude odmítán - už jen proto, že není v němčině. Přitom tenhle francouzsky píšící černoch se cítí být součástí rakouského prostoru, rakouským spisovatelem...
Já mám právě ráda, když autor textu sáhne tomu výtvarnýmu dílu zručně do bříška a hlásí, kde máme slezinu a co srdce a jaká je souvislost jater i žaludku... Občas je to dost napínavý. Baví mě třeba věci Kateřiny Šedý, Kryštofa Kintery, dost mě zpětně zaujal pornoprojekt Terezy Janečkový. Fascinují mě některý Rittsteinovy obrazy, třeba Smíšené manželství, Kosmický květák nebo Pylová sezóna... Nebo Zorka Ságlová, Karel Nepraš! A méně známý Váchalovy věci. Teď jsem úplně neobsáhla jen současnost. Ale chtěla jsem vedle jinýho říct, že u spousty současných věcí (Šedá, ale i řada finalistů poslední Chalupeckého ceny, skupiny Guma Guar a tak...) už nejde o ten artefakt, skutečným výstupem je jeho dopad na okolí popřípadě přemýšlení o artefaktu, jeho umisťování do souvislostí... Třeba hele ta Janečková
http://www.divus.cz/umelec/cz/pages/umelec.php?id=956&roc=2003&cis=2