Mraky

ten den

olizovaly vršky hor

jak žíznící

kostky ledu

při horečce.

Tráva na louce měnila odstíny,

jak malíř barvy

míchá.

„Asi to brzo spadne.

Pojď, půjdeme domů“,

řekl nahrbený muž

s vrásčitou tváří

vyzáblému psu,

který se díval svýma smutnýma očima

střídavě na pána i nebe.

A muž opíraje se o hůl

a zkušenosti,

udělal další krok

k umírání.