Právě se vracím z Úřadu. Jak Klement Gottwald ze Hradu. Pan „prezident“ všechny mé požadavky, tak, jak byly předloženy, přijal – a vrátil. Dvě hodiny jsem s tím ztratil. On neměl proč, kam pospíchat. Mě běžel čas - a jemu plat.

     Chtěl jsem pas. A musím tam zas. A pak zas. Zas... úřad. Vracet se jako dobrej holub. Emil Holub. Cestovatel za pakatel. On prošel svět, já ani sítem jednoho Velkoúřadu.Já pocestuju leda bytem, a jen až přijdu na řadu.

     Ve frontě dlouhý jako slovo, nejdelší z dlouhejch - český SLOVO, přemýšlím, jaký že to bylo. A potom se mi rozsvítilo.

NEJNEOBHOSPODAŘOVÁVATELNĚJŠÍMI (30 písmen)

klienty Úřadu jsou ti, kteří si Pokyn překroutí. Vyhlášky – nad slunce jasné, cedule – tak samospásné.

Jenže je ...ještě delší slovo, a to to první přemázne, a bitvu jako Sokolovo na první slovo vyplázne:

NEJNEVYKRYSTALIZOVÁVATELNĚJŠÍMI(31 písmen)

city

jsou ty

bezmocné

- ve frontě stáda...

Znova spřádám

myšlenky z první pomocné

Básníku, co je básníkovo

ať Úřad vidí, kdo tu dlel!

Musí být JEŠTĚ DELŠÍ SLOVO!...

A já to slovo vymyslel!!!

NEJNEINSTITUCIONALIZOVÁVATELNĚJŠÍMI(35 písmen!)

procesy

jsou ty básnické

(ve frontě na pas

trochu trapas

a pro Úřad? - jen komické)