Tak copak to tu máme. Áha, směje se tu na nás dospělé, rošťácké děťátko. I když dělá lumpárny, přece není to špatné. A ten samý pocit máme z Dannyho parťáků (doslovný anglický překlad zní : Oceanova jedenáctka). A kdože je ten špatný? Když jsou parťáci zlodějíčci, tak to musí být zajisté někdo hodně, hodně bohatý a předem prozrazuji, že to není stát. Vykrádat se tu bude čistě soukromý sejfík, čistě soukromého majitele tří kasin Tarryho Benedicta (Andy Garcia), čistě soukromého majitele Dannyho bývalé manželky Tess (Julia Roberts). Musíte připustit, že Dannymu (George Cloney) bychom měli přímo za zlé, kdyby ihned po propuštění z věznice nezačal kout nějaký ten mistrovský plán. Aby se mu plán povedl, potřebuje nejlepší lidi. Aby se film povedl, potřebuje také nejlepší lidi. Jedna plus jedna jsou dvě, a tak na scénu v podobě parťáků nepřichází jenom již zmiňovaný George Clooney (Danny Ocean), Andy Garcia, Julia Roberts (Tess Ocean), ale i Brad Pitt (Rusty Ryan), Matt Damon (Linus) a co je hlavní, pyl, který přilákal všechny tyto velké včelky za nevelký honorář v podobě režiséra Stevena Soderbergha (Traffic – Nadvláda gangů; Erin Brockovich, Mimo Dosah).

Dannyho parťáci je příjemná, loupežná skoro-komedie, na kterou se nechodí proto, aby nám mozkové závity pracovaly na plné obrátky. Pokud si budete tohoto vědomi, nemůže vás nic zklamat. Úvodní pasáže, které nás “zavádějí” do příběhu, vás nenechají klidně se unášet (což je u lehkých filmů snad pravidlo). Každou chvíli budete skákat někam jinam a věřte mi, sehnat deset chlapíků, když je každý odjinud, to se trochu nalétáte po zeměkouli. Ale když se partička sejde, jsme odkázáni sledovat pouze dvě stanoviště – zlodějský tábor a kasino – což je tak akorát. Poté se už konečně můžete nechat unášet lehkostí, jednoduchostí, trochu i vtipností a krásou. Každá složka filmu vás během děje nějak zaujme. V prvé řadě : nemám námitek na herecké výkony. Herci se sice zubí stejně jako už několikrát, ale vzhledem k tématu a počtu velkých osobností je přínosem, že se nikdo nesnaží druhého zastiňovat. O zvláštnost se postarala Julia Roberts, protože nemáme možnost vidět její - od ucha k uchu – úsměv. Hudební stránka nádherně doplňuje žánr. Jednoduchá a přitom poutavá elektronická hudba. Naruší ji až klasika na konci, kterou si tady mohli tvůrci odpustit. Kamera moc práce neměla. Las Vegas se musí točit samo a přitom jsme svědky, díky vedení Stevena Soderbergha (ano, pod pseudonymem točil sám), každou chvíli jiného stylu záběru. Trochu to vypadá, jakoby si Steven na parťácích zkoušel pokusy pro svoje další filmy. Scénář? Scénář jde hodně strhat, protože v něm nenajdeme prakticky nic nového, ale dali jsme si na začátku jedno pravidlo, takže z jiného úhlu pohledu bych řekla, že ač není zamyšlení-hodný, ani originální, tak stejně film osvětluje, neboť nám neprozradí nic dopředu. Naopak bude zatraceně tajemný, což si uvědomíte vždy až po tom, co vás něco překvapí. Do té doby se totiž bude příběh tvářit jako svatoušek, který je strašně průhledný. Nemám, co bych víc řekla. Na jednoduchý film jednoduchá recenze.