Když mi bylo ještě deset let

zajímal mě počítač a internet.

Tyto časy jsou už pro mě pryč

časy kdy poklad byl fotbalový míč.

Když mi bylo asi dvacet

začal se mi život kácet.

Pak jsem si však řekl dost

za vším špatným dělám most.

Když běžela mi léta Krista

tělo pružné, duše čistá.

Všechno zdálo se být hustý

ať s byl štíhlý nebo tlustý.

Když mi bylo čtyřicet

pořád krásný byl můj svět.

Dobrá hlava, pružné tělo

dětství nám už odletělo.

Když slavil jsem věk Abrahama

já byl otec, žena máma.

Už žil jsem půlku století

ale čas si dál letí.

Můj šedesátý rok se psal

však já si mladý připadal.

Lidi totiž netuší

že věk se sčítá na duši.

Když sedmdesát let mi bylo

klidu se mi zalíbilo.

Knihy, hudba, zahrada

jo, to mým nervům pomáhá.

Osmdesátý psal se rok

já nezastavím času tok.

Však mě to tak nevadí

 že nejsem jako za mládí.

Každý věk má svoje plus

,,nevěříš mi? tak to zkus“.

A ty budeš taky plesat

až ti bude devadesát.

Teď už je mi stovka let.

teď jsem moudrý a znám svět.

Však jediné co neznám ještě

je poslední soud a božské deště.