|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Co ten pták s dlouhým zahnutým zobákem ve tvaru srpku? Vyjídá plže. Zakulacené, zaokrouhlené, tělo se uvnitř před ostrým tenkým neschová. Někdy v rákosí, v časech Vyvedení. Ta představa je narušená vedrem: tetelícím se vzduchem.
"Když jsem nervózní před spoustou lidí, představuji si je ne sedící na záchodových mísách, ale bez masa, holé kosti. Jsem potom klidný." Hihi. No, my s manželem (Kývá) jsme dobří křesťané (Ti nejlepší!). Ale no tak (Heh). Synek chodí do školy - viď? Pověz strejdovi, jak koulíš. Nedělej ostudu. Strejda je kouzelník, víš? Dělá triky. Vyčaruje ti kytku. "Tumáš." Jééé. "Umim i hypnotizovat. Nechcete zkusit? Vzpomenete si i na svý minulý životy. Za války jsem zmámil celý šiky. Říkali mi Sigismund. Nevim proč." Prima. Třeba jindy. Teď vám manžel ukáže sklep. Uklidili jsme ho - už tam máte matraci. Prach vysáli, myši vychytali. Uvidíte.
Co všechno zmůže dětská imaginace: andělé, zažloutlé zuby, ne z čaje, z hlodaných krysích těl, melasovitá krev zanesená v dásních. Jak popel do hlíny. Rozmetení. Aura křídel. Nečerné, průhledné jak vytržený nehet. Slzy? Ne, to je kap kap ze sliznice. Lepkavá kůže, mázdra. Je ten květ pravý? Pcháč. Voní rašelinou. Jak to udělal? Leze v něm hmyz: broukokrovky, parazitičtí chvostoskoci - kde se tu vzali? Lže, nikdy nebojoval, žádní uspaní vojáci.
Důkaz, že jsem byl nazván paviánem: "Hele Dandy, kdybys mě měl přirovnat k nějakýmu zvířeti, co bys řek? Jaký bych byl zvíře? Já říkám, že seš opičák - chápan." "Když já nevim... zvířeti? Asi taky ňáká vopice..." "Konkrétněji?" "Pavián. No. Pavián. Co jinýho." Vidíte? Pavián, co jinýho: má zmalovanou tvář, nebezpečné tesáky, krvavě rudou zadnici, vřeštivou tlamu. Proč by ne? Danovo přirovnání znamenalo mé stěhování do talismanu Našeho: domov pro duši ve vatě a šinčvorech z PVC. Chytil jsem se toho, nedá se svítit. (Proč jsem mysticky posedlý zvířaty: zajímá mě problematika duše - pokud připustíme, že člověk má duši, je něco takového i ve zvířeti? Dovoluji si zatočit s podivnou pravdou, že zvíře je jen machina animata: vystrnadím, lépe, výše, silněji: infikuji figurku červenoprdelaté opice svým duchem.)
Čestné slovo: nebyla tam jen vata a tma - našel jsem tam ptačí pírko a trus, hromádku po vypaření. (Pavián, sladký pavián!) Korálky očí, to budou mé oči korálků, zřítelnice voyeura, špeha-boha. Bude to jak v kině: z chlupatého bříška vystrčí, ne, prorazí hlavu Vetřelec? Není nad nostalgii dětství. Královna. Král. Nezabíjet Paviána! Sladkého. Je hostitel Matky a Otce (protože bůh je bezpohlavní, vhání si do žil píst píst píst nektar a šňupe usušenou manu, souloží s Erýniemi a satyry, na všechny způsoby a na všech možných místech)!
Matka a Otec: jejich host jde do sklepení, před ním Tatík se svítilnou. Padesát schodů pod zem. Vlhko. Kdyby mumie, sliz. Hody hody doprovody pro krysy - nebo tu žije i něco jiného? Stejně velkého? Většího? Stejně chytrého? Chytřejšího? Ježíškristusmouchysněstesimě stanul v oprášeném prachu od prachovek, mezi skříněmi a před matrací a před hostitelem. Bzz. Tak tady máte ten kutloch. Velbloud. Lev. Dítě. In Hoc Signo.
Městský blázen: Mohlo mu být osmdesát devadesát sto let. Pchf, když kolem dorostenci, nezájem, když kolem pantáta s paňmámou. Zpívával si starou písničku ("Žádnej neví, co je to Cheb-b, žádnej neví, co je Eger - Eger je německy, Cheb-b zas česky, žádnej neví, co je Eger...") Žádnej Chebeger, nic. Nesmysly, zábavné nesmysly. Prosím, hoďte mi pár měďáků do nastaveného klobouku. Každý svatý zbabělec se počítá. Díky Vám. Rukulíbám. (Tomu chlapovi je vážně přes stovku) Zpočátku zkoušel kulhat na jednu nohu. Nešlo to: každý to prokoukl a pak jednou jedna herrrda do zad až skoro. Zkoušel hrát na obě: Získal si několik cizinců, kteří ho ze dvou stran podepřeli a tak ho vyfotili, pašáka. Zkoušel být slepcem: černé brýle ťuk ťuky ťuk, ukradený pes - za kradenou uzeninu zůstal a nebyl šťastný nálezce (toho pozřela hospoda, toho přejel vlak, toho přepadli juchající Jánošíkové) - zlomené žebro od místní party výrostků, když ven z diskotéky, tak "Hle, simulant nám chce podrazit nohu holí." - slepecký odkňučel se staženým a šťastný nálezce byl. Tak tak. Zkoušel být bláznem a zpívat lidovou píseň, co si pamatoval z dětství, čertvípročjisložili-kdojivlastněsložil? A to mu zůstalo. Špatný fyzický herec - herec psychický dobrý.
Městský blázen a Náš: Víš co, ty kluku ušatá? Víš co je eger? - Ve slovníku to neni, dědo. Máš správnej slovník? - Chceš vědět, co je eger? Cheb-b? - Chci! - Já už to zapomněl. A tak tam sedávali, kolem kroky kroky krok, mince cink cink do klobouku, a ti dva si povídali pořád to samé, starý bok po mladém boku: Víš? Eger? Neni. Slovník? Eger? Zapomněl. Byla to velká záhada, ten Egerblázencheb-b, nebo taky malá, protože každý mávl rukou, až mu bílé vlasy děda Nevěda vlály nad koženým hliníkovým měděným cínovým slitinovým dnem huťky. Byl maskotem - kdyby byla odhodlanost jistých tam nahoře, ve znaku města by byl muž s kloboukem v měděném poli.
Městští zhýralci: lži samé jen lži a pití a ženský lsti samé lsti a chlapi v upocených tílkách čpavost žluklá psi s prachem vrostlým do srsti žlutá srst klih sešrotováno na hák maso a jazyk řezníka díra olizuje od masa rád to rád vylizuje talíře od omáček krkovice zelenina ne vodka rum nerum nevodka samá voda samá voda hoří ožrala ne na kost promočený vínem do kalhot to hřeje slast potřebuju pít víc než si myslíš abych ty vole makový pole ďaha na solar slitka má kuráž Ježíš a jeho opatrnost chůze po provaze není provaz jako šňůra pupek potřísněný prasečí polévkou z krve a krup pivo mastné pysky cha chá miláček je milášek zabijačka to jsou mi věci člověčina čichám čichám ochutnal tlačenku hm libová mňam mňam libo vá člověčí ovárek to by bylo něco je libo li bo vá kr ko vič ka přijďte budem hodovat na praseti kůžička žebírka sádlíčko škvarky omastek vybrat chlebem ty kyprá hospodyňko podej korbele bude hej necukej se pomějem se Ježíš mezi pomejemi mezi svými.To tak jednou, jednoho a jedno přišel On (dá se napsat pro zkrácení jen Přišel - s elidovaným subjektem: příště si snad vzpomenu a napíšu to tak) do svého oblíbeného podniku, kam chodil a přišel hrát zjednohokoncedodruhéhotamtamtamkopkopkophop s ručkami na páčkách a očích na pixelech. Jednou, jednoho a jedno měli chlapi puštěnou televizi a tam fotbal: To je slečinka, padá na vápno. A: z pod jednoho jednou jedno stolu vylétl kopací míč n naf nafo nafouk nafouknutý k prasknutí, prásk a hophopkopkop chlapi pro zpestření hopkop a hlavička patička kolínko a dívali se přitom na hopkop zjednohokoncedodruhéhosemtamsemtamhopkop. To Hrdinu trochu znepokojilo a protože byl jako dítě zvídavý a zvědavý, taky si kopnul: hop do černébílé a hop do piva do utopených vurstů do baterie kořaličníků, hop do skla, hop do brunátného obličeje, hop do výlohy. Nebyl vztek, byla úcta: chlapi jedna jedno jeden otevřená huba - ty kluku ušatá, takovou ránu, kolik ti je? Svorně zaplatili škodu na majetku majetcích majetků i s Kolalokovou limonádou pro Našeho. Vypadalo to, že našel (pardon, Našel) svůj velký talent. Brzy na to se naučil písničku: "Zelená je tráva, fotbal to je hra, a ten míč kulatý, radost prodává..."
|
|
|
