|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Zas vidím v okně obrys ženy,
jejíž manžel dělá přes dvě směny,
její tělo v plné síle,
si se mnou hraje z dlouhé chvíle,
oba propleteni jako plazi,
nic na sobě jenom nazí,
ve vzduchu je cítit pot,
zas a zas získávám bod,
tahle žena zdá se mi,
jen pro jedno je na zemi,
stále stále chce si hrát,
já nemohu se více smát,
vysává mě jako plod,
já poslední teď dávám bod,
zase slyším hukot mašiny,
a rozhrnující se peřiny,
a z nich dva velké nárazníky,
já uvízl až po blatníky,
nemohu se ani hnout,
a za zády cítím kout,
když v tom klíče v zámku haraší,
a mé nohy pryč peláší,
manžel se teď vrátil zpátky,
já mohu zmizet vzadu vrátky,
ať užije si zase on,
vždyť lehčí je hrát na heligon,
teď už chápu muže téhle ženy,
proč raděj dělá přes dvě směny,
vždyť v práci získá energii,
aby ukojit moh tuhle zmiji,
a co za poučení plyně z toho,
nikdy nechtěj příliš mnoho. |
|
|
