Třikrát

                                                                a dost!

2/3

Ruce mám od tiskařské černi

 

Cestou vlakem do rodného města

- Prsk! Hrnek s čajem ulpěl v klíně -

píšu básně na okraj včerejších novin

vytažených z podmáčených bot.

 

Žárovka skomírá

a blikne vždy jen na chvíli

když výhybku myšlenek přehodím na tebe

 

Pak vystoupím a jdu nočním Vsetínem

než v hospodě na nádru potkám svého anděla.

Sedí tam každý čtvrtek, srká pivo

a vypráví historky z mládí.

 

V téhleté tmě

kdy mám jistotu jen bílého plátna na posteli.

 

 

 

 

 

 

Soudce z milosti

(Báseň, která mi nedává spát)

 

Před dvěma lety nám vnikl do úlu

a společně s kormorány co vraždí ryby

nakradl strdí.

 

Znám to jméno

a znám to město

ale vím, že největší bolestí

je bolest druhých.

 

Každá ryba má svého kormorána!

 

 

 

 

 

 

Dva krůčky od nekonečna

 

Kdyby ještě bylo světlo

zastavil bych se před knihkupectvím

a pozorujíc encyklopedii vín

trochu bych prohrábnul vlasy.

 

Už tě tam vidím stát

poprvé tak nesmělou

a všude je ticho

že by bylo slyšet puknutí rtu.

 

Pak nesmělým výdechem z plic

srovnám špičky bot s tvými

a stojím

dva krůčky od nekonečna

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čistě teoreticky vzato

 

Když zimní vlak náhle zastaví v půli cesty

a mašina vydechne do peřin nejasné budoucnosti

pokládám tužku i papír a říkám si:

 

Hneme se někdy z místa?

 

 

 

 duben / květen 2007

   dokončení příště