Tak  složitá  a  neproniknutelná 

                  jako  láska

                  je  jen  smrt 

                  a  hvězda  bláznů 

                  když  usměje  se  bezzubými  dásněmi    ---

                  Předpeklí  i  stíny  samotného  krále

                  ďáblů

                  sypou  pasti  dutých  masek 

                  po  zemi

                  a  čekají  kdo  je  zvedne  a  pak 

                  s  úžasem  naivního  děcka  vzhlédne

                  a  daruje

                                 pro  radost 

                                                     i  mlžení ...

                  Jen  ruce  nemnohých  se  protnou

                  bez  otázky

                  zkroceným  ohněm  vonící    ---

                  navenek  vědomé  si  deziluzí

                  všední  a  ne  jiné  než 

                  mají  ti  druzí

                  zrozené  pro  hrubonitný  úplet

                  slova 

                  těžce  vykrajovaného  z  propastí  a  skal

                  Slova

                  se  závažím  oběti 

                  stále  unavené

                                           lásky    ---    

                  A  když  jim  samým  cesta  odepřela  cit

                  i  cíl

                  po  nelehkých  a  místy  sladkých

                  kolejích 

                  místo  pláče  sní 

                  o  štěstí 

                                   ostatních ...