Už zase

 zvedl se vánek

a v hrubém hlase

ve stínu vlajek

zní slova v tichu

slova rytířů

a zvrácených mnichů

kázajíc o síle

kázajíc o hrdosti

pro krvavé cíle

cestou pln bolesti

a ostří mečů

broušené nenávistí

čepel kovaná

z vlastní ješitnosti

křížové výpravy

za čistou zemi

smáčená v krvi

na bílém hábitu

krvavé skvrny

z dusotu kopyt

line se strach

po téhle jízdě

zbude jen prach

místo rosy slzy

a místo zpěvu křik

rozsévači hrůzy

jejich hudbou

je vojenský ryk

náš zpěv rozezní nebe

a náš tanec rozechvěje zem

rozehřejem chlad co zebe

úsměvem a láskou ke všem

nenávist je totiž příliš těžká zbroj

a noc nikdy není delší než-li den

ten kdo chce vést krvavý boj

zapadne do bahna co nepustí ho ven

a proto rytíři na bílých koních

co znají jenom boj

a proto rytíři na bílých koních

jejichž argumentem

 je vražedná zbroj

proto rytíři na bílých koních

přes rozbahněná pole

nikdy neprojdou!