|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Marian Vaňáč
Faust a Markétka
…ale všechno, co jsem řekl,
se jednou ztratí
v tom nekonečném moři slov
a bezvýznamných frází,
zhasne to jako kometa,
která vesmíru ohřeje plíce,
zmrzlými prsty sundá náušnice;
a potom už je všude klid…
Město se koupe v ohňostroji tmy
a pak to roztřesené vychladlé stříbro
nasype rybám do pokoje
a tak ty labutě krmím,
mlha stárne.
Jsem u vytržení,
polykají housku,
vodu
a podchlazené hvězdy.
Asi se rozsněží.
A místo toho déšť,
lampy se kymácí,
myslím jak letí ty housky najisto,
(tak jako nesčetné dobré sny)
jen místo labutí spolkne je Mefisto.
Zpověď
Usínáš celá zavátá – půlnocí
na úzké posteli
o-pa-tr-ně vydýchávám tvé jméno,
jako bych měl strach,
že jsem jen Faust
a ty Markétka.
Mlha v Hradišti
Z celého města nezbylo nic,
když se běloba roztekla!
J
e k
n t
e
t p r
ř l é
i u
l v
š y y
t p
í n i
h a l
l d o
é
m č
v l l
ě é o
ž k v
e e ě m k
a
O vandrování a jedné rozbořené kapli
Do kaple u hřbitova vyryl ti první báseň
a drozdi opilí vůní léta
padali na zem a zapomněli létat.
|
|
|