(nějak je teď pramálo času, tak sem dávám něco již použitého, je to "scénář" k jednomu představení dětí pro děti)

Postavy:

V=vypravěč

E=Emil

S=Sára

R=Ryba

D1=Džimdžim

D2=Džondžon

L=Loďožrout

M1,M2=mořské víly

H=Helmut

V: Kdysi dávno se po oceánech plavila pirátská loď se strašidelným názvem Divoký mořský koník. Byla postrachem pro všechny lodě, které se náhodou vyskytly v okolí. To vše ale jen do té doby, než se jednoho dne část posádky vypravila na člunu prozkoumat blízký ostrov. Mezitím se ale strhla bouře a piráti se už nesetkali. Na Divokém mořském koníkovi se plavil již jen starý pirát Emil, jeho dcera Sára a dva chlapci Džimdžim a Džondžon.

E: Děti, už to není, co to bejvalo. Skoro měsíc uběhl, co jsme vypluli a nikde žádná loď, kterou bychom pokořili. Dřív to bylo všechno jinak. Ách jo…

(cedule – myšlenka)

S: Táto, z toho si nic nedělej, zas bude dobře.

E: Skoro ani nemáme co jíst, ryby neberou. No jo, i těm rybám jsme tady pro srandu. Podívejte, támhleta se mi vysmívá!

(smějící se ryba)

E: No počkej, taková nestydatost!!! (hází po ní různé věci: kelímek, kabelku, plyšového medvěda…) No to snad… (skočí z lodi a začne s ní zápasit)

V:  A tak se strhl nelítostný boj, chvíli měl převahu starý Emil, chvíli zas ryba. Nikdo nevěděl, jak to skončí.

(mezitím děti fandí, transparenty…)

V: Boj byl dlouhý, když nakonec vyčerpaná ryba promluvila…

R: Pchaj mi ťaj! Tě pong!! (všichni se diví)

V: (vstoupí do scény) Jestli dovolíte, tato rybka mluví v domorodém nářečí kmene Ubuhubu, kteří žijí na zdejších ostovech. Čistě náhodou jazyku Ubuhubu rozumím, takže vám mohu překládat. Ta rybka říkala, že když jí necháte plout, prokáže vám službu. Je totiž kouzelná.

R: Tě pong!

V: To už jste říkala…

S: Tati, kouzelná ryba, tak jí pusť, splní nám přání.

E: Ale tak pro mě za mě, stejně jseš moc malá, abychom se z tebe pořádně najedli.

S: Já bych si přála plážovou barbie…

D1: Já bych chtěl plazmovou televizi a DVDčko!

D2: Já bych chtěl živýho pikaču…

E: Ale no tak děti…

R: Čuj maj čengo!

V: Prý vám poví, kde se skrývá poklad…

(radují se)

V: Rybka pronesla zaklínadlo…

R: Čaj čaj čaj tě kung!

V: … a z úst jí vypadla mapka vedoucí k pokladu…

E: To je mapa!

V: Ryba se rozloučila… R: Paj daj! V: -nashledanou! a odplouvá.

Všichni: Paj daj!

E: Takže nejdřív poplujeme pod azimutem 55 stupňů a pak přímo na severovýchod…. Džimdžime, pojď sem, chlapče.

V: Džimdžim měl jednu zvláštní schopnost. Když byl menší, spolkl buzolu a od té doby měl světové strany v malíčku.

(Džimdžim se několikrát otočí a malíčkem ukáže azimut)

Všichni: Vyplouváme!

E: Podívejte, děti, támhle ta pevnina v dálce, to je ostrov Honobubu, žijí tam kanibalové. A tám nahoře ten pták, to je takzvaný Mořský špaček a támhle…

D1: A co je to bílé nahoře?

S: Prosimtě, to sou mraky…

V: Když propluli kolem růžového útesu (růžový útes), Emil si vzpomněl, že na mapě stálo, že tady blízko se nachází území, kde žijí a útočí Loďožrouti…

E: Ó, vzpomínám si, že v mapě bylo vyznačeno území, kde žijí a útočí tzv. Loďožrouti nebezpeční. Mělo by to být někde tady…

S: Kdože?

E: Loďožrouti nebezpeční!

V: Loďožrouti nebezpeční jsou velmi nebezpeční. Těmhle tvorům stačí chvilka a…

E: …a jsou schopní sníst celou loď ke svačině. A když je rozzuříte, dokáží i …

Děti: (přeruší ho)…zabít!

E: Ale kdepak. Když se naštvou, tak hrozně sprostě nadávají. Je jen jedna možnost, jak je zničit…

V: …Loďožrouta zneškodníte čokoládovou kuličkou…

E: …musí jí celou sníst… Ještě že jich tu s sebou mám tolik… (vytáhne pytlík s čok. kul.)

D2: Hele, už je asi vidím!

E: Rychle, musím vám zacpat uši, abyste ty sprosťáky neslyšeli.

V: Emil vyndal z náprsní kapsy kousky vaty, které vždy pro jistotu nosil s sebou a nacpal jí dětem do uší.

V: Ani se nenadáli a loďožrouti obklopili Divokého mořského koníka. Jeden z netvorů se nedíval na cestu a narazil čelem do přídi lodi. To ho opravdu rozzuřilo…

L: To snad… Já se na to píp….

(nadávání, pískání místo sprostých slov)

V: Celá posádka statečně bojovala a krmila stvůry čokoládovými kuličkami. Až na Džimdžima, který neodolal a kuličky jedl sám. Když tu náhle se stalo něco, co celý náš příběh obrátilo naruby. Starý Emil sáhl do kapsy…

(Emil v zápalu boje nacpal jednomu loďožroutovi do úst místo čok. kul. mapu zmuchlanou do kuličky)

E: Ježkovy voči, já mu dal sníst mapu!!!

V: Dva loďožrouti se srazili a začali se prát, piráti toho využili a odpluli.

E: Já starý hlupák, co si teď počneme bez mapy?

D1: Co??

(vypravěč vyndá dětem vatu z uší…)

E: Zkazil jsem celou výpravu za pokladem. Přišli jsme o všechno, co jsme mohli mít… Achjo…

D2: Co se stalo?

E: V zápalu boje jsem nacpal jednomu z nich do pusy mapu.

S: Ale to přece nevadí. Zachránil jsi nás a loď..

(loď mezitím pluje dál)

S: Podívejte, mořské víly!

D1: Čau holky!

M1: Ahoj, vítejte v zátoce mořských víl…

M2: Já jsem Lola a tohle je má sestra Kola.

M1: (opraví ji) Kela.

M2: (přiblble se zasměje)

E: Co to povídáte, zátoka mořských víl?!

V: Tím pádem…

E: …poklad musí být hned vedle v jeskyni protivného trpaslíka, kde ho stráží sám protivný trpaslík.

Děti: Hurá!!!

M1: Poklad? Snad vás pro něj neposlala ta bláznivá ryba?

M2: Takových už tu bylo. Všechny napálila.

M1: Je šílená.

M2: Neměli jste jí věřit.

E: Taková nestydatost! Taková urážka mé pirátské cti!!! Až se mi dostane do ruky, tak jí ukážu, zač je toho… au!

V: Hm, to bude vykloubené…

S: Až já jí dostanu do ruky, tak jí zapíchnu timhle nožem a z jejích očí si udělám náušnice!

D1: Já si zní udělám rybí paštiku a její hlavu napíchnu na stožár!

D2: Já si z ní udělám rybí tuk!

T: (zařve z jeskyně) Co je to tady za hluk! Zas tu někdo otravuje? Kolikrát mám říkat, že tu žádnej poklad není! Není, není a není!!!

V: Celá posádka posmutněla, rozloučila se s vílami a odplula… O kus dál je čekalo velké překvapení…

S: Tati, podívej, ostrov…

E: Hmm… (kouká dalekohledem) Takovej malej prcek…

D1: Já chci taky!!! (půjčí mu dalekohled) Někdo tam je!

D2: (vytrhne mu dalekohled) Někdo tam na nás mává!

V: Pomalu se blížili k ostrovu…

S: To je přece naše posádka! Támhle je Pepa!

D1: A to je kulhavý Jožin!

E: A Tlusťoch Helmut, jak se máš, ty kluku, nějak jsi zhubnul…?

(vítání, zdravení, objímání)

V: Přivítání bylo opravdu vřelé…

E: Povídejte, co se stalo… Helmute, ty mamute, jak jste se sem dostali?

H: Náš člun zničila bouře, dostali jsme se sem na ostrov a nějak tu přežíváme…

S: Tohle je mnohem lepší než nějaký poklad!

E: Nastupte si, nalovíme spoustu ryb a na palubě si vystrojíme velkou hostinu!

V: A všichni společně vypluli vstříc novým dobrodružstvím…

(vypravěč taky nastoupí, odplují, opona)

(scéna bez vypravěče)

T: Tak co, holky, už jsou pryč?

M1: Už tu není ani noha…

T: (přitáhne truhlu s pokladem) Nechcete něco na hraní…? Cha cha cha…

(hodí jím drahokamy a korále, kochají se z pokladu)

M2: Teda, řeknu vám, lidi jsou ták hloupí….

M1,M2: (přiblblý smích)

M1: Vždycky nám na to skočí…

T: Teď si uděláme večírek!!!

(všichni se smějí a radují, z truhly vysypou bonbóny, házejí do publika mezi děti, hudba, cedule: konec)