Souhlasné atnipábení
Je pátek
a bohatí bezstarostní /či starostní/ se sjíždějí
se svými naleštěnými vozy a s natěšeně svěšenými falusy před domy
svých vyvolených kouzelnic a tanečnic.
Ve vzduchu se skví jaro! A zbytky ukřivděného sněhu se krčí v lyžárně,
vesničané se halasně a fialově odvzdušňují po mordu předjarního čuníka až k dýmání
a sousedka odvedle má zaručeně ty nejkrásnější, trochu zamaštěný a od tlačenky…
Vozy, vlastně vůz velký s malým si zrovna s těma balónama pohrávají jak pubescenti v garáži a pak si dávají i stejná velká a malá piva, teče jí to mezi, ale už povadla,
stejně jako přízvisko jejich označení se už dávno s bronchiálními brontosaury změnilo v co chceš a v co musíš,
ale v pondělí, v pondělí jsi zase jako ze škatulky,
možná se ti chce krapítek ublinknout, ale to sneseš,
v deset parlament, pak jidiš a kdyby něco, tak nezapomeň,
že jsi předsera a taky šéf, ne sebe, ale oceláren…,
ta představa je děsivá, ale čpí zajištěním…
Je pátek /vono je teda jedno jakej je zrovna den/
a stojíš na balkoně bohnického panelákovna,
pokuřuješ dýmku války, jsi volný , nikdo tě nectí, nikdo se tě nebojí,
jsi toho času bez zaměstnání
/přijal jsi to, jseš asertivní idiot a mlčíš/ stojíš na balkóně a zase kouříš a tak,
když vyfukuješ směsici modravých jedů do oblak ,
letí kolem lahodný závan, závan hnědavé osmažané cibulky, jako závan debilního pohovoru,
běžíš k lednici, vytahuješ staré knedlíky / možná nejsou z pátku/
a zrovna jako blázen odnaproti z areálu, smažíš je s cibulí
a hltáš nepopsatelnou chuť…
Maličkého nechte přistoupiti k personálnímu Bohu…
Snad se dnes po týdnu dokonce i oholíš,
býval jsi Amor, leč, teď nemáš luk
a proto zrána, jako už potisícáté,
bušíš u Bran nebeských a prosíš o odpuštění,
prosíš o sílu toho nejobyčejnějšího,
o chuť na chleba, o chuť na ženu a na brambory.
O chuť vstát zrána ze sna,
bdít bezbřeze a nesnížit se…
Kde jsou tvá ústa?
Je pátek /vono je teda jedno jakej je zrovna den/
A jeden svícen chybí…
Kde je jejich pomsta?
No přece tady, tady, každý den a už dva týdny…, ty to snad nevíš?
Polibte si šoš.
Je přeci pátek, /vono přeci jedno jakej je zrovna den/,
potomstvo zlobivé
a spermie čarovného pentagramu
prokusují kružnici ignorace. Dokonce dávají dočasně přednosti pomalejším.
Antidarwinistické polaskání!
Do pondělí to určitě vystačí, vždyť
ve vzduchu se skví jaro
a potom? Potom odepnu křídla a odletím…
| 
