prostocviky     jsou netečné            tečny těch soumraků kdy obzor                i ten náš zdá se být úzký jak rozepnuté               blůzky úzkosti která se bujnými tvary tlačí do prostoru                 a vytěsňuje ten zbytek odvahy               k vybřednutí který nám ještě zůstal     ústa vzdoru jsou němá     já ustrašená opírám dlaně             o boční stěny   ještě jeden nádech ještě alespoň            jeden nádech o který         rozepnu                  rozpažení      19.2.2007