/mešní/

prolog

v prázdném rámu

gardedámy /kdysi/

vířily sukněmi

--------------------

              potom už jen trhaly plátno červeně naškrobenými nehty

             pod sukněmi jim praskaly nacucané kalhotky ve švech

   tlustí mniši si olizovali ještě širší podpatky

  sliny se sbíhaly po ženském potu

                          -šapitó

                          kostelní zvon

                         odbil s poslední kapkou

                     po poledni odpadlou

                          z nenasytných pysků

 /v síních němých koncertů/

                         pro zakrnělé mimy rozhazují vlasy

                                          to cirkusy padají únavou

dlouhé noci trýznili svá neohebná těla

ve jménu božím

bili se levnými sekty do měkkých žaludků

poslechem poblázněných sólistů

ve jménu krista

mladé flétnistky a kostelní ohanbí

souzní v solných bystřinách 

-osvícení

nad sebou svatou zář                   

       při čekání na ranní mši              

       zapomněl sám sebe na              

zadním sedadle                                 

                         nočního busu   

osvítilo ho jen polední slunce                                    

                        pak                                                              

v pupíku škrábal si

pinzetou zaschlé kapičky vína

            nádech hliníku

            dodal dobrému ročníku říz                  

žluté skvrny na obloze nestárnou

den co den potemnělým zástupům

skrz zavřené dveře prosvítají

do zákoutí rozesmátých duplikátů

boží ruce zaspaly

půlnoční odrazy druhých polokoulí