|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Moje první
„A jak to vidíte tento rok?“ zeptala jsem se zase jednou v zimě. V naší rodině sice nemám rozhodující slovo, ale zato si pevně držím pozici toho, kdo vytrvale tlačí na pilu – na tatínka a snaží se ho rozhoupat a následně i přimět k jakémusi rozhodnutí.
Tatínek je šetřivý a pečlivě hlídá každý peníz a jakožto hlava rodiny nutí ke spořivosti i nás. Není tedy divu, že každoročně využíváme levnějších zimních nabídek cestovních kanceláří a letní dovolenou objednáváme už někdy v lednu.
Slovensko versus jižní Čechy – jak „lákavá“ nabídka, pomyslely jsme si se sestrou, když Itálie i Bulharsko bylo zavrhnuto.
Nějaká ta voda, i když ne zrovna slaná, je všude, ale vyhřátá slovenská termální koupaliště zní přecejenom lákavěji, něž zelený brčálník uprostřed české vísky.
Rozhodnutí bylo konečně ztvrzeno uhozením tatínkovy pravé pěsti do jídelního stolu a hned druhý den nato i písemnou smlouvou s cestovní kanceláří.
Odjezd byl plánován na 20. červenec přesně na 10. hodinu ranní. Autobus dorazil poměrně přesně, naložil cestující i objemná zavazadla a směle se vydal vstříc našim jihovýchodním sousedům.
Kilometry ubíhaly a maminka začala vzpomínat, na kolik věcí jsme to zapomněli letos.
„Vzal sis plavky?“ otázala se tatínka.
„Ano, vzal.“
„A opalovací krém jsi sbalil?“
„Ano, i sluneční brýle.“
„Klobouk proti sluníčku máš?“
„Podívej se mi na hlavu.“
„Zalil jsi doma květiny pořádně?“
„Ano.“
„Ale nepřelil jsi je, že?“
„Ne, nepřelil.“
„Hlavní uzávěr vody jsi utáhl?“
„Samozřejmě.“
„A co plyn, zavřel jsi ho fest?“
„Co to šlo.“
„A kde jsi dal klíče? Ať zase nehrajeme divadýlko sousedům jako minulý rok.“
„Hmm… klíče… no, jsem si jist, že jsem zamknul nadvakrát.“
„To jsi zamknul i minule a klíče jsi schoval až na dno největšího kufru.“
„No… letos ne. Myslím, že je najdeme snadno…“
„Tak kde jsou?“
„V zámku… Už vím, co je letos ta moje první…“
|
|
|
