1

 

kilometry

míjení

 

je zima

strkám bradu pod límec

než přejede vlak

a když padne tma

světla podél tratě

mléko – kouř

jenže

 

       já vím co míjím

já vím kde to míjím

 

pokračuji vpřed

(zpět k rituálům)

 

 

 

 

2

 

překonávám

poslední čáru kolejí

 

musím projít tunelem

abych se dostal do lesa

a tam

uprostřed cesty leží

dřevěná hlava robota strážce

 

úplně prázdná

 

vybírám ty nejlepší šišky

na oči

a jeden list

protože jenom tak obživne

mohu dál

 

- právě teď

 

- pořád

 

za týden bude stále vidoucí

i přes neustálé útoky   

         

vím to

byl jsem v té budoucnosti

a pokaždé znovu

složil obličej

 

aby mi na konci ukázal

falešné jezero

(s pravděpodobně posledním sluncem)

 

 

 

 

3

 

samozřejmě -

 

to pravé místo jsem našel

hned na začátku

pár metrů stranou

 

poslední zbytek civilizace

mezi stromy

 

klíčem jsem vyškrábal symbol

a druhý den

přinesl vynález

 

vložil jsem ho do otvoru

a tím uskutečnil realitu

 

přístroj fungoval

 

- funguje

 

 

stačilo v něm nechat kousek sebe

a dokonale poznat cestu

 

(stiskni tlačítko)