Z jikry
mimikry

Padaje z kůže drobný van,
nemůže být víc sledován.
Hle, broučínek –
strašlivá saň !
O kousek dál pak měkkota
nehledí zobanů kosů, vran,
vrostl do země - tulipán.
Neřku-li snováč;
sítě motá;
jednal svým právem,
v dobré víře.
Vytýká se mu samota,
a on má jako na papíře.
Všimni si rovněž drobností,
co překonají věčnosti.

(01/2002)