Ples, organizovaný politickou stranou. Hudba, stolky, moderátoři, tančí páry…Až potud je vše velmi podobné. Pak přijdou na řadu projevy - a rázem je všechno jinak. Ta dvě sdružení mladých lidí snad nemůžou být odlišnější. Režisérka Linda Jablonská si za námět svého absolventského dokumentu Kupředu levá, kupředu pravá vybrala Komunistický svaz mládeže a Mladé konzervativce, seskupení podporující ODS.

Jaké postoje, názory a životní styl mají tyhle dvě organizace, ze kterých možná vzejde nová generace našich budoucích politiků? Čemu věří, kdo jsou jejich idolové, jaký mají pohled na současnou politickou situaci? A jak se na sebe tahle dvě seskupení ze zcela opačných pólů dívají navzájem?

Režisérka proniká do soukromí vybraných členů, ukazuje nám jejich aktivity politické i jiné, přibližuje nám důvody, proč se přidali na tu či onu stranu. Přitom vidíme i rozdíly mezi příznivci jednoho směru – zatímco dívka je přívrženkyní komunistické strany proto, že taková byla i její maminka a ve škole všechno říkají špatně, dlouhovlasý mládenec s Che Guevarou na tričku i jeho mladší kamarád s kratičkým účesem si přejí spravedlivou, beztřídní společnost. A úplně jiné představy mají o spravedlivé společnosti čtyřiadvacetiletí zástupci nových konzervativců, kteří působí v sacích a kravatách jako usedlí pětatřicátníci. Zároveň je ale jejich chování v některých směrech podobné: jako si jedni věší na zeď V.I.Lenina, druzí Václava Klause.

Jablonská své hrdiny sleduje i na demonstracích, kde mladí komunisté mávají prapory dávno zaniklého Sovětského svazu, zatímco Mladí konzervativci rozdávají komunistický volební program z roku 1946, aby příznivcům KSČM otevřeli oči…A nevyhne se ani přímému střetu příznivců obou stran 17. listopadu, kdy si na ulici od plic vyříkají, co proti sobě mají.

Vyhýbá se přitom souzení, například momentů nechtěné trapnosti je u obou stran stejně. Ne náhodou byla prý po shlédnutí snímku obě sdružení spokojena. Tihle lidé prostě věří každý po svém, a ke komu z nich se přikloníme (nebo nepřikloníme), je jenom na nás.

Poněkud nadbytečné jsou možná volební reportáže z let 1946 a 2006, které snímek rámují. Příběhy mladých lidí hovoří samy za sebe. A nedávné rozpuštění Komunistického svazu mládeže dodává snímku ještě jednu nečekanou tečku.