Pookřála duše ztracená v závějích,

Že by ji našla milosrdná lež.

Stahuje šátek z očí ukrytých

Miluje rozmach, miluje vzruch

Aby pak po letech nevratných nadějí

Rozlomil pečeť poslední vůle

Měli jsme napsáno v dlaních a osudem

Jak bude, co bude, až my tu nebudem?

A v rohu jiskřila lampička do tmy,

aby mohla ukázat kus skrytého světa.

Pero skřípalo po papíru, které ruka vedla..

chtěla psát, mohla psát a slzy ronit.

Rozpíjet písmena v papíru vrytá.

V tichu a v dáli zní melodie skrytá…