Vzbudil jsem se do tmy s určitou představou a nejasnou vzpomínkou na předešlý sen. Ve stavu bezvýsledné reprodukce jsem setrval, dokud se nerozednilo a já tím neměl nutkání opět usínat. Bude pouze potřeba překonat nutkání setrvávat na posteli do setmění

.

„Dívat se kolem sebe znamená nevidět. Slyšet vlastní slova znamená nic neříkat. A dotýkat se vlastního těla znamená neexistovat. Od narození jsem slepý, hluchý a neschopen tělesného kontaktu. Mám však v sobě převzácný prvek, totiž jistotu existence.“

Vidím tmu, všude jenom tmu a v té tmě, je všude kolem světlo. V tom světle stojím já. Jsem tam jednou. A jsem všude. Jsem všude kolem v tom světle a té tmě a je mě mnoho a jsem sám.

Je ráno a je noc. Já existuji mezi světlem a tmou, tam, kde není nic mezi. Mé já všude kolem se na mne upřeně dívají. Stejně jako já jsou slepé a hluché a nemohou tak ke mně promlouvat. Jenom bych chtěl aby mi někdo řekl, že jsem. Že jsem to já, kdo jsem.

A pak je zase noc. V noci já mizí. Už je jen ta tma a světlo. A hlas.

Opět ke mně promlouvá…