mýdlová bublina

se otírá

o piedestal světice

p r s k!

žena znuděně

zazívá

do zimního ticha

pohledem zakrouží

nad šedou dráhou

hrdliček

teď najust

houf  nenechavých

vychutnej dolehnutí

každé myšlenky

a nejen jí

klouže po povrchu

v ohbí jara

se náhle objevuje

figurína krále

drhne v hrdle

uhrančivý trn víří

v prastarých genech

šelma

podléhá

omamné vůni

slov      živočišna

křehký netvor

z rafinovaných jeskyní

ji zasypává

surovými diamanty

střídavě mozek

                   srdce

                         tělo

proč náhle mizí?

zamrznul do ledových hvězdic

jezera Ness?

marně vztahuje vše

do žáru léta

poslední pokus Sirén

zůstal cejch

lvice

s prázdnými důlky

jen zatlačit

ve slepé uličce

h v i z d!

nezbeda ledňáček

oživuje sítnici

šelma doskakuje

s nebožkou nadějí

tiskne

v horké kůži

ptáče

nevzpírá se

něžně přede

do prosincové noci

rok kočičí ženy