|
|
|
Načas (možná napořád) na Klamovce Autor: Oplatka (Stálý) - publikováno 25.1.2002 (14:35:59), v časopise 1.2.2002
|
| |
Skupina Načas, šestice mladých hudebníků, hrající styl, který sami nazývají „folk´n´roll“, už ve smíchovském klubu Klamovka zdomácněla.
Pro skupinu jsou typické pomalejší písně s důrazem na atmosféru, střídané s rock´n´rollovými „vypalovačkami“. Zvláště poté, co kapela v nedávné době zahrnula do svých řad bubeníka, získala poněkud tvrdší zvuk, což mnohé skladby projasnilo a dodalo jim švih. (Některé písničky po bicích vyloženě volaly). Na druhou stranu to ale může vést k tomu, že se od skupiny, dosud převážně účinkující na festivalech typu Zahrada apod. (v roce 1999 zvítězili na Trampské Portě), bude část posluchačů, bližších folku, distancovat. Zatím se ale zdá, že zajímavá žánrová kombinace, kterou praktikují, je stále přitažlivá, soudě aspoň podle nezmenšujícího se počtu návštěvníků jejich koncertů.
Typická je pro Načas také kvalita textů, jejichž autorem je zpravidla zpěvák Michal Pravec; zdárně se vyhýbají obvyklým klišé, a to i u stokrát omletých milostných témat, jako je například rozchod. Načas mají dar promluvit z duše každému, kdo se ocitl v podobné situaci, když například zpívají „Kdybych tě nelíbal/kdybych tě nehladil/a s tebou nesnídal/a kávu nesladil/…/možná by nebylo tolik trápení/nad tím, že je to pryč.“ Jiná skladba na obdobné téma začíná slovy„Občas je nebe tak blízko/až tají křídla a let mění se v pád/občas chci ztratit pár jistot/abych se moh´zas jednou o něco bát.“ Podobně se jim daří také vážnější témata. Například „Nuselský most“ bez banalit poukazuje na sebevraždy lidí, kteří chodili kolem nás a my si jich nevšímali, a končí slovy„Na smutné místo déšť se snáší/ a voda smývá stopy neznámých jmen/ ten smutný monument je ostudou naší/kam můžem člověka dohnat jen.“
Na závěr zpravidla skupina zařazuje písničky lehčího rázu, jakými jsou svérázná verze starého rock´n´rollu „Twist and Shout“ (v podání Načasu „Děravý necky“) nebo přesmutný příběh o zkratu v drůbežárně „Tragédie tisíců slepiček.“ Zdá se mi ale, že v poslední době už se tyto písničky mění z milého chlapeckého úletu ve skutečnou slaboduchost - na prosincovém koncertě měla premiéru skladba s refrénem „Praskla mi guma na trenkách“, která je už, myslím, slabomyslností textu trochu příliš pod jinak vysoko nastavenou laťkou.
Na svých koncertech dává Načas prostor mladším, většinou folkovým kapelám - ať už je to vokální skupina Pětník, Zlomvaz nebo brněnští FT Prim. Jak však ukázali na svém lednovém koncertě - kam ohlášená předkapela nedorazila - není pro ně problémem odehrát celý koncert samu.
Atmosféra jednotlivých koncertů se liší, prosincový program byl odlehčenější, objevily se tu například vánoční legrácky typu zpěváka přestrojeného za „stařičkou zpěvačku Cher po x-té plastické operaci“. V lednovém programu podobné vtípky chyběly, kapela byla soustředěnější a méně chybovala.
Dodejme ještě, že skupina na svých koncertech distribuuje kromě tradičních CD (prodávaných u vchodu půvabnými asistentkami kapely) zdarma také svůj „Načasník“, jakýsi mini bulletin, který prozradí něco z historie (a současnosti) skupiny, texty nových písní a obsahuje také upoutávku na příští koncerty.
|
|
|