|
| |
 |
Prefrontální lobotomie
Autor: Buchtís (Občasný) - publikováno 23.1.2002 (19:47:24), v časopise 23.1.2002
|
|  |
Na mojí tužce jsou nyní otisky JEJÍCH prstů. Napadl mě ďábelský plán. Tužku pečlivě přiostřím ořezávátkem, strčím si ji hrotem do nosní dírky a prudce udeřím hlavou do lavice - grafitový hrot pronikne nosní přepážkou a přetne část vláken spojujících frontální laloky se zbylou hmotou mozku - příliš složité? Hm, de facto si amatérsky provedu prefrontální lobotomii.
Doprostřed sešitu předtím naškrábu JEJÍ jméno a otisky prstů podezření posilní. Těžko ji označí za pachatelku, těžko, ale vzniknou fámy, nenápadné šveholení, zlomyslné úvahy - neukojená zvědavost probouzí v člověku ty nejhorší povahové stránky, stimuluje odvrácenou a zvrácenou tvář lidské duše. Kradmé pohledy a nevinné dvojsmyslné otázky JI dříve či později přinutí odejít. Červíček pochybností a nejistoty bude stále více hlodat, svědomí zmítané pocity viny JÍ nedá spát. Alkohol ve spojení s uklidňujícími prášky dílo zkázy dokoná - stane se z NÍ psychická i fyzická troska - a ONA se NIKDY nedozví PROČ jsem takovou zrůdnost udělal.
Hrot dráždí chloupky v nosní dutině a příjemně lechtá. Bezděky se musím smát, v čemž mě silně podporuje představa toho, že bych byl někým spatřen. Dodávat si odvahu nepotřebuji. Zakláním hlavu a prudce s ní škubnu směrem dolů. Deska se zavrátnou rychlostí blíží - v poslední chvíli zabliká někde hluboko uvnitř varovné světýlko, ale už je příliš pozdě.
Temná, křiklavá masa s chaoticky propletenými končetinami se přelévá a zaplňuje každé volné místečko, divoce pění, bzučí jako podrážděný včelí roj. Nervydrásající kakofonie zrozená z partitury démonického skladatele se zběsile šíří všemi směry jak horda nájezdných kobylek likvidujících vše co jim zkříží cestu. Srdcervoucí disharmonie ďábelsky masíruje kladívko, které zuřivě tepe křehkou kovadlinku. Obraz. Obraz? Obraz. Obraz středověkého kováře bušícího do rudě rozpálené podkovy. Guláš. Je chuť a vůně guláše pouhým součtem chutí a vůní jednotlivých surovin nebo něco víc? Když necháte v tiskárně bouchnout bombu, nikdy nevznikne slovník, bible ani jiná kniha. A přece, ta možnost tu je.. Někde se něco posralo.
...lidé s poškozením Wernickeova senzomotorického centra řeči... v levém temporálním laloku... mohou obvykle mluvit plynule... nejsou schopni vnímat, co vlastně povídají... řeč jež bývá někdy označována... slovní salát...
Copak není ráda že mě vidí? Už dlouho jsem maminku neviděl. Copak jí někdo ublížil? Přinesla mi čokoládu. Bílou.
"Jo, jo, už jsme to udělali, mohlo by to být úplně odlišné, ale nicméně nyní je to částečně hotové. Běž, běž, ačkoliv vlastně dobře stále se rychle kazí. Pravidla hry a přesto plechovka zavírá hbitě je to tak a zcela jiné".
Rychle z pokoje utíká na očích s kapesníčkem. Na očích. Asi jí do nich spadlo. Něco. Slovní salát. Jsem sám. Na stolečku leží nehybně položený sešit. Je otevřen veprostřed nelinkovaně a je tam napsáno ačkoliv něco nečitelného je tam bezpochyby napsáno. Jméno. Bednářová
|
|
|
