|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jde pan Kohn ze svého obchodu domů a nese si s sebou „tržbu“, aby si ji doma uložil pod slamník. Najednou zpoza rohu vyskočí Roubíček a namíří na Kohna pistoli. „Stát ! Peníze nebo život !“ zuřivě zvolá Roubíček. „Jsou lump, Roubíček ! Já jim ty peníze dám, protože život je mně milejší. Ale jistě znají moji ženu Sáru. Bude se mě vyptávat, proč jsem se nebránil. Je jim to jasný, Roubíček ?“ „No samozřejmě, vašnosti. Přejou si ode mě nějakou extra službu za jejich peníze ?“ ptá se „lupič“ Roubíček. „Vždyť o tom zrovna mluvím. Já si sundám kabát a oni mně ho tím svým zatraceným kvérem několikrát prostřelej. Tím přesvědčím svou ženu, že jsem o své peníze bojoval, jako o život. Dokážou to pochopit, Roubíček ?“ ptá se Kohn. „Jasný jak facka, vašnosti. Já mám taky podezíravou manželku.“ zasmál se „lupič“ a prostřelil Kohnovi třikrát kabát. „Copak, že najednou přestali střílet, Roubíček ?“ podivil se Kohn. „Dovolej, s prominutím, vašnosti, ale já už nemám žádný náboje.“ odpoví překvapený nešikovný lupič. „To je mně ale velice líto, Roubíček. Pokud oni pro mě nemaj' další náboje, pak se na mě nesmějí zlobit, ale já pro ně na oplátku nemám žádný peníze. Velice mě těšilo, vašnosti, ale naučej se radši líp počítat.“ zasmál se Kohn. Potom s třikrát prostřeleným kabátem si klidně donesl svou tržbu domů.
|
|
|