Můj spánek- to je klouzačka, postavená na hřbetě drsnosrstnatého jezevčíka. Kolíbá se v duchu kouzelných přání, proroctví, vášní, komplexů a subjektiviních tragédií, posvěcen jménem mým, jež jest roztrháno smečkou šílených opic. Když se nafoukne, vyplivnu menší kus satanské látky z úst, když vybouchne, kus látky mnou plivaný z úst jest větším a svou vyrovnaností ironičtější. Pokud své svaly napnu se zatnutými zuby, vyšumí ze mne takovou rychlostí, že mu ani nestihnu dáti polibek na rozloučenou. Je to avokádový netopýr, uslintaný drak rozpulený na dvě komunistické půlky, zasraný byrokrat anebo také uhelný sklad zakoupený nadnárodní firmou za směšnou cenu. Kdo je z nás nejsilnější? Kdo má nejkrásnější nožiska či ručiska? Kdo umí a kdo zas tohle? Jest pravdivá informace, že lítost zasazená na mé zahradě čím dál výrazněji schne a jest pomočována bandou opilých pocestných? Každý otázka budiž gurmánsky metamorfována v moučník na nedělní podvečer; pokud možná nenastane ani zítra den, na který dychtivě čekáme již mnohaset let, tak už budeme muset vzít v potaz, že silulety odrážející se v krvavém potůčku nám již nebudou moci pomoci. Leda tak nás zabít, myslím si já, dnes

Chtěl bych mít ponorku a s ní bourat do newyourských plachetnic, mířících do hamburgského přístavu. Ach Bože Kriste Mojžíši Panno Marie Caesare, mít tak na takovou činnost morální právo! Větší než má Goering, menší než má Havel...