Kam kroky starců vedou,
co zlého může se stát,
že pod kůrou mozku šedou,
se klepe malý kluk.
Kudy a kam chodí,
proč přestávají se smát,
k brodu se vodou brodí,
nehlesnou ani muk.
Proč se stáří nikdy nezdá,
a pak řekne stát,
a zajde jako malá hvězda,
i ten malý kluk.
Strach přestane být strachem,
štěstí se už nezdá,
a těsně před rozmachem,
není slyšet žádný hluk.
Ustane i pláč,
ustane i litování,
duše řekne: "Není zač!",
a odejde do ráje.
Světlo svítí dál,
neotáčej se za ním,
to náš lidský karneval,
si stále s námi hraje.
|
