Jseš jak zhrzená milenka,

nepomůže Ti už ani vína sklenka,

Tvoje duše pláče a žádá,

vzteky křičí, zuřivě prská..

Proč já, proč já mlčím,

nevolám a jen z okna čučím...

Skrývám se za vypnutým mobilem,

nazval jsi mne debilem ?!

Nechci Tě vůbec vidět,

hlas Tvůj slyšet,

nechci skřípot Tvýho rozčilení

a pach Tvýho těla..

To by byla mela !

Nejseš hodná holka,

jseš nasranej nerudnej chlap

co z nebe spad,

na mne sprostě řičí

a svý návrhy do mýho mozku tlačí..

A to nemám rád,

musím si hlídat svůj hrad !

Jeho Přežrané Jemně Znuděné Vysokoblahorodí.

4.12. Léta Páně 2005.