|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Není ve mně láska
Helga Hurre
Jednou ráno u nás zazvonilo štěstí.Vonělo po brusinkách a jehličí.Smálo se ,omračovalo.Tehdy jsem tě opravdu cítila hluboko ve svém srdci.Stačil mi jeden tvůj pohled…
Seděla jsem ve tvém nitru,poslouchala tlukot tvého pravého já.Jen malou chvíli.Všechno odnesl na svých křídlech čas.Dával si mi příliš.Nechtěla jsem s tebou plavat proti proudu…
Ukázal si mi každou cestu ,daroval všechny klíče,otevřel oči a myšlenky.Otrhal si všechna jablka v zakázané zahradě ,dal si vše,na zpět ,na oplátku nic si nečekal …
To ty jsi otevřel ty smyšlené dveře.Ke svému srdci.Nevěděla jsem ,zda dovnitř jít ,či setrvat na prahu.Příliš dlouho jsem čekala. Mezi tím se tropy staly saharou a tvá láska ztrácela sílu.Umírala…
Najednou jsem stála tady sama.Tvá loď již napjala své plachty,pomalu odplouvala .Já stojím na pomyslném molu a dívám se ,jak mi bárka uniká.Má mysl si to nepřipouští.Srdce však nečeká na návrat.
Měla jsem tě ,ale milovat neznamená někoho vlastnit.Milovat je…to ,co nemůžu vyslovit,protože jsem to dosud nepoznala.Nemohu o tom ani psát,a tak si alespoň zkouším všechno představit.
Stále čekám ,mám na to celý život ,až připluje láska ,které i já budu moci otevřít své srdce,ukázat své pravé já,beze studu ronit slzy,věřit,obětovat se a milovat,jako jsi to udělal ty a já jsem tě odmítla ,zabila tvou lásku ,protože nebyla pro mě ta pravá.
Proto tě prosím ,čekej i ty ,moje štěstí na ni,tu která si tě zaslouží.A co když ona nepřijde…?
Možná v příštím životě,v tu správnou chvíli
|
|
|
