Vzpomínáš na ten krám
plný plastikového ovoce?
Ne náhodou vyryla jsi do zdí
točité slůvko ÁCH.
A já zrudl,
snad za svůj život nejvíce.

Co zbylo mi z Tebe?

Na lehký dotek oblohy vzpomínáš?
Dnešní hvězdy už jen slabě opakují
někdejší světlo Tvých očí,
i ticho bublajících vesmírů
nese trpkou příchuť zklamání.

Co zbylo mi z Tebe?

A na hluboké ticho
prvního společného rána vzpomínáš?
Zdalipak ještě žijí
částečky dlaní,
bouřlivé stopy našeho mlčení.

Co zbylo mi z Tebe?