PULP We Love Life (2001Island Rec.)

Jarvis Cocker, charismatický, rachetický, dlouhoprstý vokalistata, založil skupinu PULP když mu bylo 15 let, to se psal rok 1978. První „elpíčko“ It vyšlo o 5 let později, aniž by si vysloužilo, nutno říci, že nikoliv bezdůvodně, větší pozornost. O mnoho ho nepřevýšilo ani následné Freaks (1986). Teprve My Legendary Girlfriend, singl z alba Separations (1992), je vyhlášen singlem týdne v NME a Pulp se definitivně zařazují do 1. ligy britské „kytarovkové“ indie scény! Ostatně skladbu Countdown z téže desky jste mohli roky slýchávat coby znělku hitparády Radia 1 za dob Jirky Neumanna. Následuje His´n ´Hers (1994) s hity Do You Remember The First Time, Babies či Razzmatazz, ale trvalejší věhlas u širší obce posluchačské si vyzpívávají až komerčně nejúspěšnějším albem Different Class (1995), z nějž nejméně Disco 2000 či Common People jste určitě zaslechli i na našich rádiích. Pulp kupodivu, a bohu dík, nevsadili po tomto úspěchu na jistotu a následné This Is Hardcore (1998) je naopak dosti obtížně stravitelné, mnohem komplikovanější, krásné, skvělé, absolutně nedoceněné a nejen úvodní, stejnojmenná věc, už velmi směruje k aktuálnímu albu We Love Life (2001).
Bylo by troufalé střelit od boku větou, že We Love Life je nejlepším albem Pulp. Bez diskuse ovšem patří mezi to nejlepší, co za ta léta Pulp udělali a to je hodně!!! Desku otevírá kytarový motiv, upomínající kupodivu na Tubullar Bells Mike Oldfielda, ale tím podobnost končí :o) Je to návrat ke kořenům, k přírodě, řekl bych. Skvostná singlovka The Trees s choreograficky omamným „lesním“ klipem, fantastická Bad Cover Version, bezpochyby budoucí singl, kterouž nemohl ukout nikdo jiný, než právě Cocker, jak je krásná, či neméně skvělá The Birds in Your Garden!
We Love Life není deskou pro každou příležitost, jak už to u náročnějších dílek bývá a mnohdy se vám stane, že si ji pustíte a budete muset zase vypnout. Ale když se octnete ve správném čase, na správném místě, pak vám dokonale sedne a dostanete se jí „pod kůži“ a stojí to za to, to garantuji, stojí!…. (Mě se to stalo sychravého, skoro kýčovitého rána, kdy se lampy rozpíjely na zamlžených sklech autobusů a lidičky rozespale poklimbávali v drkotajících prostředcích MHD…)
We Love Life nebude mít komerční ohlas stejně velký jako Different Class, o tom není pochyb, je příliš osobitá, příliš prokomponovaná, než aby zapadla mezi kolovrátkovité refrény radií. We Love Life je krásná, krásná deska!