Sonět I.

Švidrala jsem světem,

lípu objímala.

Můj první byl kretén,

a tomu jsem dala.

Můj druhý byl na piss,

i tomu jsem dala.

Zbyl mi po něm nápis

močí na mém gala.

Ach ty loňské lásky,

svírají mi duši,

jako hroznýši.

Nenávidím, tuším,

že ni ve výši

nikdo jak já vazký.