Lin Sien Ti (Občasný)

Milý swedish_niggu. Spis "Umělecké dílo literární" nejsou bačkory, který by se (podle mne) dal navléct na jakýkoliv a zvláště adresně tento básnický text. Jinak prostě způsob, "jak sděluješ svůj prožitek z básně fenomenologickým jazykem" ve mně vzbuzuje nikoli inspiraci k prožitku z textu, ale krkolomnou síť úvah a spekulací v jazyce nikoli literárním, ale fenomologickém, potažmo filozofickém. Co má sakryš filosof Husserl a filosof+estetik Ingarden společné s tímto básnickým textem (krom toho, že ty jejich teorie na něj roubuješ, přesvědčen, že je to správné a sděluje to tvůj prožitek z textu? Pojmosloví Husserlovského a Ingardenova fenomenologického slovníku vytváří pro mne nikoli "sdělení o prožitku", ale spíše dojem, že snad báseň považuješ za filosofický fragment nebo zlomek z díla nějakého filosofa. To, že v tomto díle lze najít časová (např.roční období) a prostorová určení a roviny, které se vůči sobě v básni nastavují - lze říct i klasixcckou literární interpretací motivů a obrazů, jako u prof.Kožmína a jiných fundovaných literárních kritiků, nebo se mýlím? O spekulativní uhadování, co by mohlo být o čem "filosoficky domýšleno" jak by to mohlo filosficky vypadat a vypovídat (kterého je ve tvé "studii" až běda) ani nemluvě. Bylo by hezké, kdybys nestavěl dům z chleba a nekrmil druhé cihlami.

Co se připomínky ke mně týče: O tom, jestli vím o něčem prd se pouze domníváš a trošku mi to připomíná "vztekání se". Není co víc k tomu říct z mé strany. Tvé husserlovské a ingardenovské roubování je pro mne prostě krokem "jazykově" a "oblastně" vedle. Co se mne osobně týče, máš jistě pravdu, s pokorou na tom nejsem nejlépe. Jsem rád, že jsi ty při psaní svého textu pokoru měl, to je jistě velké plius a nikdo ti to nebere. Také ti neupírám (a doufám, že ani ty mně), že jsi měl z egilovat textu silný prožitek. Píšu jen, že to, jak jsi ten prožitek "zahalil do fenomenologických mlh" je pro mne jako čtenáře, zabitím živého textu nevhodným a zbytečně komplikujícím fenomenologickým slovníkem. Možná, kdyby sis přestal plést fenomenolgickou (a tedy filosofickou) metodu s literární kritikou konkrétního básnického díla, kdoví...  

Cose týče toho, nad čím píšeš, že se mám zamylset: "poznání funduje intenzitu prožitku". Co s tímhle u konkrétních básnických obrazů egilova textu. Podle mého nic, vůbec nic. Stačilo by přece (u básně) hovořit ke konkrétním básnickým obrazům, k tomu co vyvolávájí, kam dle kritika míří. Nač sem tahat Husserla s Ingardenem? Jinak, tvé přesvědčení, že literární terorie dvě tisíciletí nějak extra podněcují literární praxi- např. básnickou, je dle mého zavádějící.

Je sice pravda, že báníci teoretiky čtou a ti o jeji dílech píšou, ale autor-básník, pokud teda není závislí na nějaké módní vlně u současné lit. kritiky, vždy vytváří originál vlastním viděním. Berličky nepotřebuje. Liter.kritici jsou od domýšlení a zamýšlení se. Někdy lépe jindy hůře. Je hezké, že existují soupisy názorů jako Ars Poetica, ale to rozhodně nesvědčí o tom, že by podněcovaly třeba básníka k tomu, aby si něco naštudoval, než vejde do krajiny (nebo do sebe) aby zachytil nějaký silný prožitek. To by pak byli opravdu básně jen chladnými "filosofickými fargmenty" bez vlastního zvučícího a vykreslujícího "života".