Minimalista (Občasný) - 28.9.2006 > Kresba mi evokuje ilustraci k budovatelským sovětským románům 50.-60.- let minulého století. Jakoby vlající sukně ve větru i halenka, neklidné záclony - vše znaky budovatelského elánu, podlaha bez koberce, pustá zeď, optimistický výhled do budoucnosti, akorát na obzoru chybí silueta rozvíjejícího se města či továrny. Je neděle, dole na ulici hraje dechovka místího kovoobráběcího závodu budovatelské pochody a Nataša z okna vyhlíží svého milého Kosťu, nového inženýra blízkého metalurgického závodu. Spolu popijí čaj a budou připravovat plán na příští měsíc komsomolské skupiny.
Tak nějak sovětští ( a nejen ti) výtvarníci v duchu socialistického realismu ilustrovali. Rozhodně tato kresba evokuje různé pocity - každému jiné, není to kresba, kterou bychom bez mrknutí oka přešli, aniž bychom alespoň trošku nezareagovali - líbí, nelíbí.
Za to, že kresba ve mně evokuje volnou neděli, klid a že oknem slyším hudbu, přidávám body.
