Sedíme v parku na lavičce. Ona kouří a tupě zírá před sebe. Z boku vypadá zasněně. Chci se podívat na její srdce, jestli tluče. Je schovaný ve výstřihu s ňadry. Sleduji proto velmi pozorně, jestli se hrudní koš vzepne. Koukám dlouho a tak mě radši políbí. Pocítím dehet a raději rty přejdu na krk. Vzdychá. Nebo se možná zakuckala tím dehtem, nevím. Sleduji stahy srdce.

Při odchodu z parku se držíme za ruce. Závistivci potajmu koukají a mně je jaksi nepatřičně. Podívám se na Janu a zkontroluji, jestli se za ni nemusím stydět. Hezká holka, jen kdyby tolik nemluvila.

Stále se na něco ptá:

„Proč nic neříkáš?“

„Měl bych?“ odpovím otázkou a povolím sevření její ruky.

„Ráda si povídám. Nechceš mi třeba povědět, jaké máš problémy?“ zeptá se, ale na místo odpovědi kroutím nesouhlasně hlavou. „Potíže s rodiči?“ Znovu kroutím hlavou. „Ani škola?!“ Stále kroutím hlavou. „Tak sakra! Třeba tě někdo nemá rád a chceš mi to říct...“ říká podivně rozhořčeně a přitom se mi dívá do očí. Nemám rád, když mi někdo zírá upřeně do očí.

„Zase ses pohádala s mámou?“ ptám se a pro jistotu ji pohladím po vlasech, aby se nerozčílila. Usměje se a ještě silněji mi tiskne ruku. Asi má radost, že ji znám.

Pak už se jen vykecává z problémů s matkou. Neposlouchám, co říká, nejde to. Tak se aspoň bavím nasloucháním melodií a intonací jejího hlasu. Jakoby mluvila cizí řečí a já rozuměl jen citovému zabarvení některých hlásek. Má příjemný hlas.

Směji se, když se směje ona. Tvářím se soucitně, když svraští obočí. Mám radost, že ji tak pomáhám. Asi je také šťastná. Jinak by mě nepozvala k sobě domů. A mně je jasné, co z toho vyplývá…

Jdeme po schodech a já jí osahávám hýždě, abych navodil pocity vzrušení. Při odemykání dveří jsem takřka připraven k erotickým zážitkům. Vejdeme do bytu a ta dydla mě představí rodičům. Zapnu si poklopec a představím se.

Druhý den jsme se sešli zase v parku a když začala kouřit, jen tak mimochodem jsem podotkl, že ji podvádím s jinou. Vrazila mi facku, až jí vypadla cigareta. Začala plakat, nesrozumitelně nadávat, ale nakonec si stejně zapálila cigaretu novou. Tak jsme tam seděli a já mlčky pozoroval, jak se mraky posouvají po nebi. Bylo ticho. Jen samomluva pejskařů byla slyšet. Pak konečně promluvila: „Milovali jste se?“ zeptala se a pohlédla mi do očí přesně tak, jak to nesnáším.

„Ne. Byla jen hezká a já vožralej. Znáš to.“

„A miluješ ji?“ - očividně neznala, jinak by se tak hloupě neptala.

Neodpověděl jsem. Jen otráveně zavrtěl hlavou a ona to nejspíš konečně pochopila, protože přestala plakat. Jen se nenávistně dívala.

Dva dny se mnou nemluvila. Až pak napsala, že mi odpouští. Ještě to odpoledne jsme se sešli v parku na lavičce. Tentokrát nekouřila a já jí líbal na rty. Řekla, že mě také podvedla a já jí to nevěřil.