kráčí bez podpatků

prodýchat se k zapomnění

udělat důlek jako vrásku do čela cesty

kolikrát ještě

bude mě noc přitahovat k oprátce

k té pasti nastražené lunou

ve které se dusí moment slunce

a kolikrát raději napíšu:

"viděla obyčejný měsíc

po čtyřech opouštět konstrukci sušáku

než usedl na patu dechu tkalce

že usínali

úplňku mezi prsty

a šňůra okolo pasu panny

předlohou ke stínu pavučiny"