|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ach, můj Bože, ve kterého nevěřím, co je to za krásu, jež polapila To, v co nevěřím.
Je zajímavé sledovat sebe samu v náhlých změnách a působení okolí, které není. Slyšet hudbu a číst mezi řádky a vidět přes šátek na očích, byť jen něco a jen trochu.
Chci vzlétnout, ale jen tak vysoko, jak by dolétli ptáci.
Chci slyšet něco, co není to, co je a vidět to, co je, ale aby to bylo jinak.
Chci vidět tebe, jež nejsi, nebo jsi vtělen do mého Já nebo do jiné duše.
Chci toužit.
Chci chtít.
Nikdo mě nevidí, ale já chci, aby mě nikdo neviděl jinak, než mě nevidí teď. A já chci nevidět jinak než nevidím teď.
Chci být jen něco bez názvu, jako tahle úvaha, která žije a já ji cítím a přesto stačí Esc a není a přece je a nikdo ji nevidí, ale jinak, než ji nevidí teď.
Jakýsi trojrozměrný obraz doporučen od samého neviditelna, jež nevidí tak, jak chci nevidět nebo nechci vidět já, je mou předlohou v tomto rozjímání, doufání, víře, naivitě a nesmyslnosti. Možná, že nesmyslnost je mým ideálem, který má všechno. Všechno je tedy nic. Miluji nesmyslnost. ______________________________________________________________________________________________________________________
|
|
|
