Bydlíme v pšenici.
Naše pole má jediný břeh, stočený kolem ostrova.
Když ve svých obilných komůrkách nachytáme tykadly dost slunce,
smíme jít večer ven.
Na pláži z makových semínek
stávaly domečky na dlouhých suchých nožkách.
Žily v nich malé panenky.
Často jsme si s nimi hráli na velkou vodu.
Tančili jsme s těmi maličkými na písku a v noci jim zvědavě nakukovali do oken.
Chtěli jsme najít královnu,
o níž nám vyprávěl starý havran,
ale všechny měly jen bílomodré šaty.
Jednou se stalo, že slunce svítilo celý den.
Příliš mnoho mravenců najednou si chtělo hrát na velkou vodu.
Zaplavili jsme domečky.
Panenky vylezly na stříšky,
ve světlých šatech splývajících na hladině vypadaly jako lekníny.
Tehdy poprvé jsme uviděli královnu.
Přišla z hor uprostřed ostrova a zastavila se na kraji pláže.
Hned jsme ji poznali.
Měla veliké modré oči a červené šaty až na zem.
V pravé ruce držela maková zrníčka,
v levé mladý měsíc na dřívku.
Zůstala až do rána.
O několik přílivů později slunce zase svítilo celý den,
jasněji než kdy předtím.
Panenkám koukaly z vody jen hlavičky,
černé vlásky jim splývaly na hladině jako chaluhy.
Královna přišla podruhé.
Stála na kraji pláže a zle se na nás dívala,
v pravé ruce maková zrníčka, v levé mladý měsíc na dřívku.
Zůstala tak celou noc.
Ráno voda opadla, ale ona nezmizela.
Vyhnala své ovečky ven, přepočítala je
a rozpřáhla se měsíční kosou.
Když padl k zemi domeček,
panence, jíž patřil, zčervenala sukně a utekla do hor.
Skončila v poledne.
Slunce už bylo vysoko na obloze a všichni mravenci v klasech.
Její zbraň se začala rozpouštět.
Odložila ji a obrátila se k nám.
Potom nabrala ze sukně hrst máku a hodila ji do vody.
Vypadalo to, jako by krmila vlny,
ale ve vzduchu se zrnka měnila v ocel. Chtěla nás vysušit.
Nabírala další a další mák.
Klasy padaly ke dnu a její sukně byla stále světlejší.
Než zbledla úplně, stačila obejít celý ostrov.
Večer zmizela v horách.
Bydlíme v pšenici.
Přes den chytáme slunce a večer vylézáme ven
a hrajeme si na velkou vodu.
Uplynulo mnoho přílivů, vysekaný pruh pole dávno zarostl,
ale panenky se na pláž nevrátily
a my se smutně dívali na červené skvrny daleko v horách
a hledali mezi nimi bílou královnu.
Až dnes ráno přiletěl starý havran s šálou místo kroužku
a ze zobáku upustil několik podivných semínek,
černobíle žíhaných a mnohem větších než maková zrnka.
Ptali jsme se, co jsou zač, ale on na to jen kráá kráá,
zakroužil nad ostrovem a odletěl k severu.
Tak ať, my si počkáme.
Večer je půjdeme zalít a uvidíme, kdo se z nich vyklube...