Odbíjí půlnoc a město tma halí,
mlha se nad městem snáší.
Ze všech stran se tma valí,
ze všech stran mlha raší.
Půlnoc na věži odbíjí,
a městem se rozhléhá hodin zvuk.
V ulici okno rozbíjí,
nějaký cizí kluk
Možná je místní a možná je cizí,
než půlnoc odbije, ve tmě zas zmizí.
Toulá se městem, v srdci spoustu ran,
toulá se v mlze, je naprosto sám.
Rozbíjí okna, v duši bolest skrývá,
toulat se sám, jen tohle mu zbývá.
O půlnoci minulé léto,
tehdy, tehdy stalo se to.
Když s rodinou seděli doma,
přišla ta děsivá pohroma.
Výbuch odněkud z dáli,
oheň všechny spálil.
Sklo se roztříštilo,
všechny zasáhlo, ale ho minulo.
Každého zabilo,
jen ho se ani netknulo.
Utíkal a v očích slzy,
chtěl pomstít se však ještě je brzy.
A tak chodí světem a vždy o půlnoci jen,
rozbíjí sklo na potkání, však ne když je den.
Bolest tím zahání, snaží se žít,
své podivné chování před lidmi skrýt.
|
