Ještě je ve mně trocha svědomí
s popelem Dürrenmatta
Každé slovo které napíši má
příchuť jeho popela jenž se mísí
v inkoustu ve kterém smáčím obnažený
prst

Ještě mám místo pro svůj smutek
Je jako prázdný hřebík ve špíži
Co až se na něj pověsí
kus žvance pro posádku? Co zbude mi pak?
                     Ach...
dnes v noci přespím u své známé
která mi bude říkat strýčku
Ta dvoudekádní kráska    Mně
strýčku...
(však zuby mám stále ostré jako
fila a umím se porvat
o příděl!)

Ještě je ve mně trocha konfese
která si bezbožného připustila k tělu
A jsem nezávislý jako INDEPENDENT
vedle postele
Ach
doba je nakloněná

(a
my s ní)

Je ve mně odpad netříděný
V hlavě mi skřípe sklo a kov
chrastí plast a papír

Zatím však
sedím na verpánku svého světa
s popelem delším nežli cigareta
a čekám kdo mě rozpočítá
do

         barevných uren