O jedné zahradě trochu jinak:

Pěstěný záhon s mnoha květy,

sebehezčími – mne nechá chladným.

Divoký plevel bez piety

připadá mi více vnadným.

 Křoví a zohýbané tuje,

zelenou prostupuje rez,

bodláky můra obletuje,

mručení včel je divný jazz.

 Záhon, kde znáš každý stonek,

nemá ten půvab divoký,

každý keř znáš, každý zvonek,

jak nízký je či vysoký.

 Pěstěný záhon s mnoha květy

ničí srdce as nedrásá,

ničí se snad pouze lety