Noční Praha
  
  Projít Prahou krásnou a nenapsat báseň?
  To nelze. A zdá se, že básníků žije tu na tisíc!
  Zadržet kamení větou spásnou, drahé to kamení božích stavení,
  stavěných v lidské touze.
  V jaké touze?
  Dlouze a víc prosit tě, Pane.
  Dlouze a víc prosit tě, Pane.
  A nic se nestane, zas nic se nestane.
  Ba ne, ba ne!
  To tisíceré dotknutí se skoro až hvězd
  musí tě vnést až do nebes.
  A rackové a holubi už čekají na Vltavě,
  aby tě majestátně a přitom hravě k nebi pozvedli,
  budeš-li chtít, tak právě Ty - jednotlivý Ty - člověče,
  staneš se perlou toho skvostu.
  Na Karlově mostu, na Karlově mostu cítíš to prolínání
  třpytu lidských duší a těl.
  Tam kdo kdy doletěl, je šťasten k uzoufání.