|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
STŘÍBRNÍK
Vlhavý větřík od Atlantiku duje
v poledne – 17. listopadu
pohladím lišejník, jež hávnatka sluje
ukojit kráčím své duše hladu.
Zkroucené borovice na skalním podloží
vysoko nad řekou, ba i nad světem
připomínají téměř zakrslou kleč
-dušičkový věneček kdosi tam položil-
Kdy se to stalo?
Byl možná květen…
Kamaráde naříkej, kleč si a breč.
Stříbrné slzičky, stříbrné břízky
vichřice urvaly jim větve
dřevo sžírá houba březovník
jedovaté výměšky vypouští
z kořenů invazní akát – trnovník
oříšky darují veverkám lísky.
Přirozeně rostly by tu jedle
ničení přírody si moudrý člověk připouští
nedozrálé ostružiny shnijí kousek vedle
a stejně tak shnije, jednou, každý milovník
nedopusťme potomkům, by museli žít na poušti.
Ještě za rok vyroste Jenom mějme na paměti
velká hora skládková že každá dílčí přeměna
penízovka máslová nemusí být vždycky vratná.
i strmělka zemězvratná.
|
|
|
