Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
V Praze nejsou vidět hvězdy Autor: Hrdý (Občasný) - publikováno 0.0.0000 (00:00:00)
Byla noc. Ležel jsem na střeše paneláku, koukal na nebe a plakal. V Praze nejsou vidět hvězdy.
Přišla o devět minut později. Lehla si vedle mě a smála se.
„Všimnul sis, že Praha je snad jediný místo, kde nejsou hvězdy?“
Podal jsem jí víno a políbil na tvář. Ani se nehnula. Jen se smála a pak si dlouze lokla vína.
Jakmile se opila, začala mě dlouze a vášnivě líbat. Olízala mi snad celý obličej. Všechny slzy na mé tváři. Až jsem pocítil tíseň, že si nevšimla mého pláče.
Celou dobu, co jsme se líbali, jsem měl otevřené oči a čekal, že aspoň jedna hvězda spadne.
Svlékla mi košili a jemně se zakousla do mé pravé bradavky. Orosil mě pot.
Raději jsem ji svlékl tričko, hladil prsa a líbal na krku. Vzdychala a něco nesrozumitelně šeptala.
„Ano,“ odpověděl jsem. Vzduch na střeše paneláku silně proudil a opíral nám záda. Byly slyšet jen poryvy větru a kolem nás černota noci. Jakoby se vesmír točil a nakonec nám zatočil i hlavy. Svlékla se
amě přestaly zajímat hvězdy za ozonovou vrstvou. Milovali jsme se nazí.