Na červený ukrajině uháněl Marián – debil

A zdravil každýho koho potkal

Lidi ho znali

A tak ho taky zdravili

Jednou když jsem vynášel smetí

Vybaf na mě Marián z popelnice

Sháněl oblečení,jídlo a hračky

Dal jsem mu pornočasopis kterej už mě přestal bavit

Marián mi poděkoval a pokračoval v hledání něčeho užitečnějšího

Pamatuju si – když jsem byl malej

Hrál jsem si s ním párkrát :

„ Mariáne ! žijem v Rusku,Československu nebo v Argentíně?“

„ V Argentíně!!! „odpověděl

Pamatoval si vždycky to poslední

Jednou mu sígři namazali chleba hovnem

Nesežral jim to

Pitomečci nevěděli že mu za to musej dát aspoň gumovej balón

Aby si moh jít zakopat na velký fotbalový hřiště

Kde hráli jeho bozi Okresní přebor

Málokdo věděl kolik je Mariánovi roků

Málokdo věděl odkud se ten veselej debil vyloup

Jednou vyhrabal z popelnice polozlomenou brankářku

Chtěl si s náma zahrát hokej

Postavili jsme ho do brány

A pálili to do něj tenisákama i pukama

Jinej by uhnul – Marián ne!

Nechal se skoro rozsakrovat

A ještě se u toho skvěle bavil

Dneska už nechytá

Dneska už  tu možná není

Ta dobrá duše za hračku a za přízeň

Věrná jako pes

Dlouho jsem ho neviděl

Třeba už jezdí na tý svý ukrajině Pantátovi po dvorku

Myslím že i tam mu pozdrav vrátěj…