Koulela se kapka zlatá,

spadla - byla kočíčí.

To deštěm tváře zaplněné

a čelo poušt,

to smutek tělem zacvičí,

když slanostní zalévá se zvon

a duní.

Chvíli mráz a chvíli zima,

sliby pryč letí,

gravitace nezabírá.

Prý čas nemáš - mnoho zájmů,

jeden den m povídáš.

Druhý tvrdíš - jak pro koho,

tak já marně budík zaklínám...

Vždyť pro mě ručka nehýbe se,

sekundovka netiká

Kamarád jsi, když potřebuješ,

to se pak rád objímáš.

Jinak někde poletuješ,

kočičky si nevšímáš.