|
Jsem na vzdálených svazích matky.
Chci zadávit poušť druhých
Mluvím s tebou jako člověk k člověku
Přidávám gesto ke slovům
Kroužím kolem tvých zpěněných rukou
Hrůza pokrývá samotu blízkých bytostí
Tvrdost dýk umývá mé výkřiky od potu
Krev z mých nohou kreslí zdi z našich těl
Tvá měkká ústa políbí vikýř
Pláču jako deštík na okno
A ty mě hledáš v okapu svého ticha
Příteli máme společnou postel a oddělené pokoje
Ale já tě naučím snít o jednom zámku pro všechny naše klíče
Jím okoralý chleba samotářského kamarádství
A pak poslouchám jak ve mně kyne kvasinka přátelství
Má hlava z ní ušlehá černé zvonící těsto
Má krev se bude odrážet ve vlhkém rozkroku
Noc se vykotlává neobratnými touhami
Zavírám oči
Otevírám oči a vidím chrámové okno
Kanál se sladkou tekoucí vodou a to je den
Jsme nevinní úsvit je blízko
Nějaká žena se rozplývá v Orientu nad svými perlami
Smyčec s usměvavými prsty hladí zářivé ledovce
Pták Východu se rozevírá na perleti kopců
A já rozpoznávám svou tvář zaplavenou láskou
Mé básně jsou přesné vidím jak Milenka začíná vládnout. | 
