|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nač sebe rozmazávat (lze to vzít i zkrátka):
V noci, uprostřed malého sídlišťátka, venčila jedna stará ženská - která spánek neznaje – svého posledního lišaje.
Mávala dlaněmi a byla jako máti, jež chce – nevlastnímu – oči vyklovati; ty ospalé dva lesklé kousky rtuti, co otravné jsou ve svém nadechnutí (avšak nutila mě přesto přese všecko – mě, chudokrevné cizí děcko - sledovat příchod kuropění).
Ach není, síly, není, jež by vzala svaly zabila je, aby umíraly v sladkém opojení.
Jsou jen oči, aby zely do té starověké paní.
(...když je měsíc celý a čas na zívání!)
|
|
|